Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V souvislosti s vydáním živáku "Livefires" (vyšlo 15. února 2023) jsem si uvědomil, že mi tak trochu "zapadla za gauč" poslední deska Švédů PREHISTORIC ANIMALS a na rozdíl od sólovky jejich leadra Stefana Altzara jsem ji zapomněl zmínit v Albových nadílkách roku 2022. Trestuhodné u desky, kterou považuji za nejlepší prog album roku 2022, že? Nezbývá tedy než napravit opomenutí a spáchat oslavnou ódu na třetí desku skupiny, která je současně druhou částí série "The Magical Mystery Machine".
PREHISTORIC ANIMALS jsou hlavně Samuel Granath (bicí a klávesy) a Stefan Altzar (vokál a kytary), kteří si své hudební začátky odbyly ve skupině POUND, aby se následně osamostatnili a zpočátku jako duo se vrhli za vlastní vizí hudby, kterou je možno charakterizovat jako heavy prog. Takto vydali v roce 2018 své debutové album. Po doplnění sestavy přece jen chtěli být víc než studiový projekt, už to jelo na plné obrátky a v roce 2020 tu byl první díl jejich "The Magical Mystery Machine", ve kterém se rozhodli hudebně zhmotnit svérázný sci-fi koncept, kde se zabývají jak myšlenkou konce lidstva a naděje na obnovu kdesi ve vesmíru, tak sběrem a hodnocením dobrých a špatných stránek civilizace. "Chapter 2" navazuje a děj se ještě komplikuje. Hudební stránka ale není žádné sci-fi, ani space rock tak jak ho známe od podobně tematicky zaměřených skupin. PREHISTORIC ANIMALS drží svou hudbu pěkně nohama na zemi, kombinují prog rock a metal, přidávají vstřícnou melodiku a zastřešují Stefanovým výrazným vokálem.
Když jsem kdesi četl o PREHISTORIC ANIMALS jako o pokračovatelích odkazu krajanů A.C.T, trochu mě toto srovnání překvapilo, protože A.C.T skončili někde u AOR a svou hravost a vzletnou melodiku, nastolující až příbuzenský vztah s QUEEN, utopili v artových aranžích. PREHISTORIC ANIMALS mají k podobnému přístupu daleko. Jsou mnohem přímočařejší a ostřejší ve využívání klasických rockových i metalových riffů. Jejich progresivita je poschovávaná v hrubě svižných postupech a vzletných sólech. A byť mají s A.C.T společný hravý nadhled, prezentují ho s nespoutaností až divokostí. Pokud tedy srovnávat s nějakými jejich krajany, asi bych raději sáhl po jménu ANDROMEDA, se kterými se dají vysledovat styčné body především v silovějším pojetí kytarové práce, která často bloudí v metalové výraznosti. Pomineme-li baladicky laděné momenty, je jejich hudba až rozdováděná. Zřejmě je to výsledek i jistého extravagantního prvku v nátuře frontmana Stefana Altzara. Nebojí se své vokální linky kroutit až do určitého pitvoření a dávat tak skladbám veselou a neklidnou auru. Ale nakonec je jeho projev stejně hlavně o příjemných melodiích, které vládnou vlídnou přirozeností a hladivě kloužou po progrockovém základu.
Hledání, v čem jsou Švédové jiní než ostatní, je zbytečné plýtvání času. Nejsou vlastně nijak překvapiví v jednotlivých hudebních postupech a ani melodické prvky nejsou nijak objevné. Síla jejich hudby ale tkví v perfektním skloubení všech složek dohromaby, ve vyvážení protikladů ostrých heavy kytarových riffů a vzletné prog rockové melodiky. Tím ukazují svou skladatelskou i interpretační sílu. Typickým příkladem budiž důrazný riff v "I Am the Chosen One (and I Like It)" v kombinaci s příjemně melodickým vokálním motivem. Doplňte o prog vyhrávky a sóla, nějaké to odlehčení, změny tempa a máte skladbu jako z učebnice, silnou a výraznou, ale ne banální, těžící ze stylových tradic, přesto nepostrádající osobitost. Současně na aktuálním počinu přibylo i příjemně hitových prvků, čehož může být dokladem singlová "Ghostfires", která hodně rychle zalézá pod kůži. A když až něžná "Pull Me In" doplní i baladickou složku, dlouho bych musem přemýšlet, co mi na tomhle albu chybí. Obzvláště, když i závěrečná "It's a Start, Not the End" není žádným zbytkovým materiálem, ale pestrým vyvrcholením a gradací celé desky.
Na "The Magical Mystery Machine (Chapter 2)" se PREHISTORIC ANIMALS podařilo dokonat cestu za vlastním specifickým projevem. A jestliže předchozí desky byly ještě z části zarovnatelné do zástupu jiných prog rock/metalových nahrávek, nyní už je cítit onen krůček vpřed, díky kterému Švédové vystoupili z davu. A svou roli udělal i perfektní zvuk a mix. I zde je oproti první kapitole cítit jistý posun. Stefanův hlas jako by se místy vznášel nad vaší hlavou a následně se s lehkým echem rozprostřel v mračném prostoru. Působivé.
1. An Empty Space
2. We Harvest the Souls of the Brave
3. I Am the Chosen One (and I Like It)
4. Ghostfires
[video] 5. Cora's New Secret
6. The Protectors of the Universe
7. 2100 (New Year's Eve)
8. Pull Me In
9. It's a Start, Not the End
Diskografie
Finding Love in Strange Places (2024) Livefires (Live) (2023) The Magical Mystery Machine (Chapter two) (2022) The Magical Mystery Machine (Chapter one) (2020) Consider it a work of art (2018)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Čtvrtek, 24. března 2022 Vydavatel: GlassVille Records Stopáž: 46:15
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.